Začátkem letošního roku, ještě než příchod koronaviru zastínil dřívější témata, jste možná zaznamenali debaty zastupitelů i veřejnosti o tom, zda je nápad prohlásit budovu bývalé fary ve Slověnicích za kulturní památku dobrý, nebo ne. Předem se omlouvám za svou další rétoriku, ale budu situaci popisovat tak, jak ji vnímám a v kontextu mých osobních zkušeností s touto záležitostí i s lidmi, kteří za ní stojí. Budu mluvit bez obalu tak, jak jste vy, co mně znáte, zvyklí. Nevím, jak jinak okomentovat věci, než je nazývat pravými jmény, i když se v rámci tohoto textu jedná pouze o mou volbu slov. Zde uváděná fakta jsou však koncensem vedení města a popisují skutečné události.
O potřebě řešit nevyhovující technický stav křižovatky a mostu ve Slověnicích probíhaly mnoho uplynulých let veřejné diskuze i odborná jednání na všech úrovních. Počátek záměru je ještě ve funkčním období pana starosty Chmela, cca nějakých 13 let zpátky. Již tehdy jsem, jako místostarosta města, který měl na starost místní části, komunikoval s osadním výborem ve Slověnicích, radou města i se zástupci Jihočeského kraje špatný technický stav mostu a křižovatky u kostela. Tehdy kraj ale neměl dostatek prostředků na řešení. Celou věc jsme znovu „oživili“ před asi 4 lety, kdy se začala mezi krajem a městem řešit možnost společné investice. Psali jsme o tom v Lišovském zpravodaji, zastupitelé města po několik let zpátky jednomyslně schvalovali výdaje rozpočtu města spojené s realizací tohoto záměru, který opakovaně řešil a doporučoval také Osadní výbor ve Slověnicích. Zástupci města Lišov, v souladu s usneseními zastupitelstva i rady města, pracují minimálně 3 roky spolu s Jihočeským krajem, Správou a údržbou silnic Jčk, Rybářstvím Třeboň a.s., Biskupstvím českobudějovickým, Lišovskou farností a dalšími subjekty na investici ve výši cca 45 milionů korun, které má kraj investovat do nového mostu a silnice, včetně úpravy zatáčky, respektive křižovatky u kostela.
Město již investovalo do části projektové dokumentace na nový most, který má zachovat svůj původní vzhled s lipovými alejemi a klenutými oblouky, a na kterém pak bude místo i pro chodník a veřejné osvětlení. Na základě rozhodnutí zastupitelstva, koupilo město v roce 2017 zchátralý objekt bývalé fary a investovalo do projektových dokumentací na její demolici a následnou úpravu prostranství po ní, kde má být veřejná zeleň, lavičky a parkovací místa pro návštěvníky hřbitova a kostela ve Slověnicích. Město tak investovalo již více než cca 2 miliony korun do přípravy popsaných záměrů.
Asi si umíte představit, jak velké a nemilé bylo překvapení, když na městský úřad dorazila 8. ledna 2020 datová zpráva od Ministerstva kultury ČR, které městu v podstatě oznamuje, že na základě něčího podnětu bylo zahájeno Řízení o prohlášení fary ve Slověnicích za kulturní památku a město zatím nesmí s budovou nic dělat. Pro město, které zde dlouhodobě připravuje výše popsaný záměr, to byl o to větší šok, protože se nikdo před tím neobtěžoval kontaktovat ani mně, ani jiného zastupitele s požadavkem bavit se o tomto návrhu.
Během pár dní vyšlo najevo, že páni zastupitelé Plávek a Kresan, spolu s památkářem panem Eliškou, iniciovali všem za zády kroky, které mají městu zabránit v realizaci léta připravovaných investic. Že je připravovali potichu a bez vědomí kohokoli z vedení města, mělo svůj důvod. Kdyby totiž svůj nápad představili dříve, zjistili by, že zastupitelé města i obyvatelé Slověnic, podporují dosud společně plánované investice, jak se ukázalo na únorovém zasedání zastupitelstva města, jehož usnesení podpořili svými písemnými vyjádřeními i zástupci Lišovské farnosti a Osadního výboru ve Slověnicích. Připomínám, že naposledy v prosinci 2019 jsme věc řešili na zastupitelstvu města v rámci schvalování rozpočtu na rok 2020, kde jsou prostředky na demolici bývalé fary alokovány, a nikdo ze zmíněných neřekl ani slovo, přestože tohle již připravovali.
přijaté USNESENÍ ZASTUPITELSTVA MĚSTA č. 7/2020, které se konalo 3. 2. 2020
Zastupitelstvo města souhlasí s realizací původního záměru města na rozšíření křižovatky u kostela ve Slověnicích, včetně vybudování chodníku a parkoviště, a s tím spojenou původně plánovanou demolicí budovy bývalé fary.
Zastupitelstvo města souhlasí s plánovanou výstavbou mostních objektů, které mají nahradit technicky nevyhovující současné mostní objekty.
Zajímavé je, že ani poté, co dosáhli svého, tedy dočasného zastavení příprav demolice objektu bývalé fary (na kterou máme již více než rok pravomocný demoliční výměr, což je v podstatě souhlas orgánu státní správy), nenechali již další věci na posouzení Ministerstva kultury ČR, ale začali napadat i další části zmíněných investic.
Konkrétně pan Eliška napadl, jako fyzická osoba, administrativní proces projektové přípravy stavby nových mostů, kterou zajišťoval magistrát města České Budějovice. V kontextu jeho proklamací o nutnosti zachovat historický vzhled Slověnic, mi jaksi uniká smysl a jeho důvody nechápu, protože nové mostní objekty mají nejen respektovat historický vzhled původních mostů (sypané valy se stromořadím, které byly kdysi spojeny třemi klenutými oblouky), ale má být odstraněn i nepůvodní, stylově a technicky zcela odlišný, rovně vybetonovaný, železobetonový trámový objekt prvního mostního objektu (směrem od kostela). Ten zde byl vybetonován cca v roce 1927 poté, co byl při povodni v roce 1925 poškozen původní klenutý most.
Zřejmě, aby měl památkář Eliška jistotu, podal v zápětí (procesně zcela nadbytečně) úplně stejný podnět k přezkumu práce magistrátu i Národní památkový ústav v ČB, což je instituce, kde pan Eliška pracuje. Jistě to nebylo proto, že jsem s jeho ředitelem, panem Šnejdem, v únoru diskutoval nad tím, proč NPÚ ČB neoslovil město Lišov, jako vlastníka objektu fary, když tam Územní komise Národního památkového ústavu ČB prováděla 6. ledna 2020 jakési „šetření“ pro získání argumentů k prohlášení fary kulturní památkou. Představa osmi otitulovaných památkářů, poskakujících ve snaze vidět přes zeď zamčeného objektu, aby nemuseli upozornit vlastníka, že se „něco chystá“, je tragikomická. Tohle je instituce a lidé, kteří vás jako vlastníka mohou dostat do nemalých problémů… Pracovníci NPÚ mne tím jen utvrdili v tom, že o potají připravované akci se mělo město Lišov dozvědět až od ministerstva.
Památkáři, náhle tolik horující za zachování genia loci Slověnic, kteří se o objekt fary nikdy dříve nezajímali, se tak dle mého názoru, staví do role obstruktérů.
Pochopitelné je, že právě v době, kdy se po komunálních volbách 2018 nenaplnily ambice některých lidí, se z těchto etablovala skupina, která začala systematicky kritizovat prakticky všechny kroky, které město a jeho vedení dělá. Pochopitelné ale není, že tito jedinci svými aktivitami nejen šíří pomluvy, ale dokonce mohou městu způsobit finanční újmu v řádech milionů korun. Pokud by totiž město Lišov bylo donuceno pečovat o nepotřebnou budovu bývalé fary, kterou koupilo jako obyčejný dům za účelem jeho následné demolice, tak to za finanční újmu považuji. Oddalováním stavebních úprav křižovatky a mostu navíc prodlužují dopravní rizika pro všechny v dané lokalitě. Vadí mi, že léta přihlíželi přípravám, aniž by navrhli jiné řešení, a nyní hatí společné výdaje a práci možná stovky lidí. Tím, že se svým plánem předem neseznámili ostatní zastupitele města, ani slověnickou veřejnost, nám pánové Plávek, Kresan a Eliška navíc vzali možnost rozhodnout si o svých věcech doma, ale svěřili nás do rukou ministerských úředníků v Praze. O formě, jakou své kroky realizují ani nemluvě, protože mi velmi připomíná praktiky, které bych rád považoval v současné společnosti za vymýcené.
Jiří Švec, starosta města
Lišovský zpravodaj 2/2020, s. 4 - 6
