Historický úvod k areálu fary
Objekt farní budovy v Dolních Slověnicích zapadá do historického konceptu zástavby intarvilánu přímo uprostřed vesnice. Jeho otisk v historických pramenech není nijak obšírný, přesto je však k němu možné dohledat poměrně slušné penzum informací, a to od původních záměrů stavby, přes technický výkres a stavební povolení a další osudy, spojené s užíváním stavby. Tyto písemné stopy lze nalézt napříč agendami jak v patronátních záležitostech v bývalém vrchnostenském archivu třeboňského velkostatku, tak v biskupském archivu a také samozřejmě v archivu farního úřadu.
Výstavba dolnoslověnické fary zapadá do období konce 18. století, kdy ve vsi nebyla ještě obnovena římskokatolická farnost, nýbrž tu fungovala pouhá filiálka při kostele v Lomnici nad Lužnicí. Již na jaře 1788 proto inicioval místní lokalista Blažej Wintzer u patronátního úřadu v Třeboni, kam oboje Slověnice patrimoniálně náležely, pořízení nové budovy. Stávající byla totiž značně nevyhovující, a to i z toho důvodu, že v ní zpočátku fungovala první slověnická triviální škola. Wintzer se svým požadavkem uspěl a už v roce 1790 vznikl rukou třeboňského stavitele Jana Libory projekt na její vystavění. Dosud totiž patřil k místnímu kostelu pouze dřevěný objekt, který měl zcela nedostatečně suplovat faru i školu dohromady. Tak jej alespoň popisuje Wintzerův předchůdce, dolnoslověnický lokalista Malachius Kreizar, v dubnu 1787 v hlášení pro českobudějovické biskupství. V první polovině 90. let 18. století bylo tedy řešeno provedení, způsob a financování stavby, a to nejen s třeboňským panstvím, nýbrž také s českobudějovickým krajským úřadem. Protokol sepsaný 14. října 1794 pak vypovídá o místním šetření, jehož se účastnili zástupce kraje, třeboňského vikariátu, důchodní třeboňského panství, nový místní lokalista František Kutner a rychtáři z Dolních i Horních Slověnic. Stavba samotná pak byla povolena 25. února 1795, realizace nato započala v březnu téhož roku. Kvalitní heuristické podklady lze následně doložit pro období od roku 1795, a to včetně souhrnných účtů věnujících se nově vystavěné budově dolnoslověnické lokálie a mzdových, resp. nádenických listů, jimiž lze detailně doložit, jací řemeslníci se jmenovitě stavby účastnili. Mladší písemnosti potom podchycují stavební úpravy, které ovšem v porovnání se stávajícím stavem nebyly zásadní, a také větší opravu, provedenou v 60. letech 19. století.
Vzhledem k tomu, že dosud prezentovaný letopočet vzniku farní budovy v Dolních Slověnicích byl stanoven na rok 1860, případně okolo tohoto roku, je maximálně vhodné přehodnotit postoj k plánované demolici objektu. Jeho existence totiž zapadá do historického kontextu vzniku novější podoby centra vsi a farního areálu vůbec, datovaného do přelomu 18. a 19. století. Tehdy také vznikala samostatná školní budova východně od kostela, shodou okolností rovněž podle projektu zednického mistra Jana Libory. Celá problematika pak má přesah i do estetického vnímání jihočeské vesnice, ba etický rozměr, protože na stavbě pracovali členové rodů, usazených v Dolních Slověnicích doposud.
S odvoláním na nově zjištěné poznatky, získané studiem archivních pramenů, je zřejmé, že objekt budovy fary je hodný dalšího zájmu odborníků z řad historie a památkové péče a je vhodným kandidátem na vyhlášení za památkově chráněný objekt. Věřím, že tato fakta, která lze kdykoliv kvalitativně rozšířit, budou objektivně posouzena a postoupena příslušným orgánům památkové péče a samosprávy.
PhDr. Aleš František Plávek
odborný rada, Státní oblastní archiv v Třeboni
V Třeboni dne 13. ledna 2020
